Boroš obhájil český titul v cyklokrosu, Havlíková slaví už popáté

Pětadvacetiletý Boroš potvrdil roli hlavního favorita i přesto, že se v týdnu před šampionátem potýkal se zdravotními problémy, s dalšími obtížemi se pak musel vypořádat během samotného závodu.

V předposledním kole z celkem osmi nastoupil svým soupeřům v bojích o medaile a nenechal nikoho na pochybách, že titul je ve správných rukách. Na pódiu skončil popáté v řadě. Kromě dvou prvenství má Boroš na kontě i dvě stříbra (2014 a 2016) a bronz (2015).

Boroš se musel za titulem prokousávat ze zadních pozic, na nichž se ocitl hned po startu. „Fyzickou krizi jsem neměl, spíš hned od startu technické potíže. Někdo tam spadl, jeho kolo mě zablokovalo a nemohl jsem pokračovat, takže jsme byl jeden z posledních,“ popsal Boroš v rozhovoru pro Českou televizi.

Vidiny úspěšné obhajoby se však ani na okamžik nevzdal. „Zkoušel jsem pořád jet a furt jsem doufal i poté, co mi spadl řetěz. Nikdy nevíte, co se může přihodit. Po tom startu se mi na kole asi něco pokazilo a řetěz mi pak neustále padal. Ale když jsme pak vyměnil kolo, už to bylo dobré. Snad forma vygraduje na mistrovství světa,“ přál si Boroš.

Nesvadba vcelku bez větších potíží setřásl mistra republiky z roku 2015 Ťoupalíka, který dlouho vypadal, že je možná v největší pohodě ze všech a mohl by ohrozit i Borošovu jízdu za obhajobou. Opak byl ale pravdou a Nesvadba vylepšil své maximum, jímž byl loňský bronz.

Ze sedmnáctky startujících mezi ženami si cenné kovy rozdělily podle očekávaní tři největší favoritky závodu. Za Havlíkovou skončila druhá Adéla Šafářová, třetí Nikola Nosková.

Na trati na Štěpánce o délce 2690 metrů absolvovaly závodnice pět okruhů a dlouho se zdálo, že čtyřiatřicetiletá Havlíková si neohroženě dojede pro úspěšnou obhajobu loňského prvenství z Hlinska. I proto, že loni druhá Nosková tempu v čele závodu překvapivě nestačila.

Síly si ale naopak skvěle rozvrhla Šafářová a dvě kola před koncem Havlíkovou dostihla. Začala velká bitva o titul, který by pro Šafářovou byl první v kariéře, jež vygradoval až v cílové rovince. Zkušenější všestranná Havlíková nakonec přespurtovala svou soupeřku a mohla slavit.

Před závodem se přitom necítila ideálně. „Ještě tři dny před startem jsem dokonce uvažovala, že ‚mistrák‘ nepojedu, protože jsem měla silnou virózu. Jela jsem si svoje a čekala, jak se závod vyvine. Adéla jela luxusně, naopak mě nohy moc netáhly. Proto jsem radši počkala a riskla to. Vzájemně jsme se hlídaly a nic si nedarovaly. V závěru jsem si věřila a stoprocentně využila dlouholeté zkušenosti,“ řekla Havlíková.

Liberecká rodačka vybojovala páté domácí zlato po triumfech v letech 2008, 2009, 2013 a 2017. Šafářová si polepšila po loňském bronzu a prohodila si umístění s Noskovou, která dorazila třetí se značnou ztrátou.

„Hned v prvním kole jsem se divila, že Nikola si nechala Pavlu odskočit. Ztráta se mi pak těžce stahovala, ale v polovině závodu jsem měla Pavlu na dostřel, navíc mě strašně hnali diváci. Byla jsem překvapená, že se mi povedlo ji dojet,“ popsala spokojená Šafářová.

Nevěděla pak ale, zda zkusit Havlíkovou utrhnout, nebo nechat vše až na spurt do cíle. „Pavla se mě stále držela. Jak mě v poslední pasáži předjela, měla ve sprintu víc sil a vyhrála. Třeba to vyjde příští rok,“ přála si Šafářová.

„Bylo to hodně náročné. Už cítím, že to po dlouhé a náročné silniční sezoně není ono. Cítím se dost unavená. Už nevím, co mám pro to udělat,“ mrzelo Noskovou, že ani tentokrát nedosáhla na kýžený titul.