Tehdejší starosta Rozvadova Jindřich Červený zavzpomínal, jak se o plánované slávě dozvěděl asi tři dny před termínem. Starosta bavorského Waidhausu informaci dostal o den dříve.
Fotogalerie |
„Řešili jsem vybavování místností, kde se jednání konala. Museli jsme postavit stožár pro vlajky. Řešili jsme i to, že v Rozvadově jsme neměli německou vlajku a ve Waidhausu zase chyběla česká. Tehdy jsme si je předávali na hraničním přechodu,“ vzpomíná nyní Červený.
Stejně jako v prosinci 1989, i dnešní připomínku slavnostního okamžiku doprovázela nepřízeň počasí. Déšť, vítr a teplota kolem pěti stupňů nad nulou.
Historický okamžik připomíná památník s kousky původního ostnatého drátu.
Za pomníkem stojí dvě pole tehdejší stěny, která měla zastavit všechny, kdo by se chtěli dostat do Německa. Hranice je odsud vzdálená ještě asi čtyři kilometry. Nově natažené dráty dnes při vzpomínkové akci stříhali pozvaní hosté.
Ministr zahraničí Tomáš Petříček připomněl, že zadrátovaná hranice rozdělovala Evropu.
„Železná opona představovala izolaci Československa v srdci Evropy. Ukázala i nezdolnou vůli československých občanů po svobodě, na drátěné hranici mnoho z nich také zahynulo. Měsíc po sametové revoluci a několik týdnů po pádu berlínské zdi právě tady dva muži symbolicky překonali toto rozdělení. Tehdejší ministři zahraničních věcí obou zemí se v době, kdy ještě nebylo úplně jasné, jak bude další vývoj vypadat, rozhodli symbolicky ukončit více než čtyři desetiletí trvající rozdělení našich národů. Díky tomuto symbolickému kroku jsem mohl v roce 1990 poprvé vyrazit s maminkou do úplně jiného světa. Tehdy jsem navštívili bavorskou Rudu a bylo to pro mě jako přechod mezi kontinenty,“ zavzpomínal Petříček.
Hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard řekl, že si i nyní dokáže představit mezi Českou republikou a Německem dráty. „Ale jen ty, které vedou nad kolejemi, které ještě zlepší železniční dopravu na trase Praha - Plzeň - Mnichov,“ vysvětlil Bernard.
Bavorský ministr financí Albert Füracker poděkoval všem lidem, kteří pád železné opony umožnili. „Od té doby naše dva národy nežijí podél nějaké hranice, ale společně. Rozhodli jsme se, že se zasadíme o to, aby žádná taková hranice už tady nikdy nebyla. Zároveň je ale důležité si železnou oponu stále připomínat,“ prohlásil.
Tehdejšího ministra zahraniční zastoupil jeho syn
Před třiceti roky stříhal u Rozvadova ostnatý drát československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Protože již nežije, zastoupil jej na vzpomínkovém setkání jeho syn Jiří, který je senátorem.
„Otec v polovině 80. let napsal esej Snění o Evropě. Uvažoval v ní o opětovném spojení Evropy i na základě společné kulturní identity. Společná Evropa bylo něco, co považoval za samozřejmé a tehdejší stav za anomálii. Přemýšlel o Evropě, kde se budou moci volně pohybovat lidé, myšlenky i zboží. Když byla esej přeložená do němčiny, jeho přátelé, kteří ji v Německu původně chtěli vydat, mu řekli, že ji nevydají kvůli ochraně jeho dobré pověsti. V textu uvažoval i o právu Němců rozhodnout o opětovném spojení Německa. Tehdy mu řekli, že takto nesmyslná úvaha by ho znemožnila. Asi o tři roky později se na tomto místě jeho úvahy symbolicky naplnily,“ zavzpomínal Jiří Dienstbier mladší, který krátce po své vzpomínce také přestřihl jeden z ostnatých drátů.
