Po Hlaváčovi se Sýkorou míří do druhé hokejové ligy i mistr světa Čáslava

V Plané jsem chtěl jenom přestoupit a jet dál, ale zůstal jsem tam až do večera.

Nebyl jsem tam od mládí, kdy jsem tam zůstal jednou trčet na stopu do Plzně a nikdo mě nebral, tak jsem Planou prošel a bylo to šedivé, rozpadající se město s velkým protáhlým náměstím se sešlými historickými domy, kašnou a šedým morovým sloupem, jenže o sobě nic nevědělo a já jsem o něm také nic nevěděl, jenom že je lepší ho rychle minout a vypadnout.

Ale protože jsem byl z toho kraje a jezdil jsem často vlakem z Chebu přes Plzeň do Prahy, tak jsem samozřejmě znal tu zastávku a to smutné nádraží Planá u Mariánských Lázní, což znělo líp, než kdyby to byla jenom Planá nebo Planá u Tachova, i když je to striktně vzato do Tachova o trochu blíž.

Nádraží je pořád mnohem ošklivější, než ho kdysi za Rakouska postavili, to už je úděl našich nádraží, ale jinak se změnilo snad všechno.