Krčmář převzal medaili. Málem jsem si vylomil zuby, směje se

Silný vítr honil vzduchem vločky, když si biatlonista Michal Krčmář pověsil na krk olympijské stříbro z nedělního sprintu. A když pak v Pchjongčchangu stoupala vlajka na stožár, hrdě myslel na to, že reprezentuje Česko a nyní by rád otevřel další olympijskou kapitolu.

Sedmadvacetiletý Krčmář při příchodu na pódium při slavnostním předávání medailí několikrát zamával do publika. Když vystoupil na stupně vítězů, vyskočil, radostně zařval a zatnul pěsti. Krátce poté už ukazoval světu stříbrnou medaili.

Zkusil se do stříbra po zvyku medailistů i zakousnout. "Málem jsem si vylomil zuby," rozesmál se. "Je pravá, těžká. Každému závodníkovi, kterému se povede získat medaili, tak se mu líbí. Tahle je i hezká, jako že je hezká," řekl o stříbru, na kterém jsou z jedné strany olympijské kruhy a na druhé logo her s nápisem disciplíny.

Po závěru nedělního sprintu a životním úspěchu se na stadionu v nedalekém Alpensia Olympic Parku dojal k slzám. Medaili převzal vyrovnaně. "Už jsou dva dny po závodě a ty největší emoce jsou hned po závodu. Možná kdyby se hrála česká hymna, tak přijdou ještě větší, ale tuhle chvíli už to nějakou dobu trvá. Už se s tím pomalu ztotožňuju, takže emoce už dokážu ovládnout," konstatoval Krčmář.

Na stupních vítězů zprvu na nic moc nemyslel. Okamžiky ze sprintu, čistou střelbu a rychlý běh si v hlavě nepromítal. "Až když stoupala naše vlajka, tak jsem myslel na na...

Číst dál tyden.cz